Způsobilost podávat stížnosti
Dětem s mentálním postižením je často odepřen přístup ke spravedlnosti, protože nerozpoznají, že to, co se jim stalo, bylo špatné, protože nevědí, kde by si měly stěžovat, že jejich práva byla porušena, nebo protože není kam si v případě porušení práv stěžovat. Odborníci pracující s dětmi s mentálním postižením musí zajistit, že děti a jejich rodiny si budou vědomy svých práv, dokážou rozpoznat jejich případná porušení, a budou mít přístup k nezávislým stížnostním mechanismům, aby mohly bezpečně vyjádřit své obavy.
Základ v lidskoprávních standardech
Uvědomění si porušení práv
Předtím, že si jednotlivci budou stěžovat, musí být schopni rozpoznat, v čem byla jejich práva porušena. Děti, rodiny a odborníci musí mít dostatečné informace o lidských právech dětí s mentálním postižením. Příliš mnoho porušení lidských práv nastává v situacích, kdy se potenciální stěžovatel nikdy na příslušné orgány neobrátí, často přitom z toho důvodu, že dotčené dítě neidentifikuje, že to, co se mu stalo, je porušením jeho lidského práva, nebo má strach se kamkoli obrátit. Děti potřebují znát svá práva, včetně práva si stěžovat nebo brojit proti jakémukoli zneužití nebo vykořisťování, a to beze strachu z odplaty, stejně jako potřebují odpovídající podporu při podávání stížnosti. Podobně rodiny a odborníci potřebují dostatečný výcvik v rozpoznání porušení lidských práv, které mohou mít dopad na děti, a vědět, jaké stížnostní postupy mohou být využity v případě, že je takové porušení tvrzeno. Tato znalost může být posílena prostřednictvím vzdělávacích nástrojů v oblasti lidských práv, které jsou vstřícné k dětem a citlivé k postižení, jako je ‘Toto jsou Tvá práva’ a Dětem vstřícný text Úmluvy o právech lidí s postižením.
Článek 42 Úmluvy o právech dítěte zavazuje smluvní státy k tomu, aby “široce informovaly o zásadách a ustanoveních této Úmluvy, s využitím odpovídajících prostředků, jak mezi dospělými, tak mezi dětmi.” To znamená, že všechny děti, rodiny a odborníci by měli být vzděláni v oblasti práv zaručených Úmluvou. Článek 8 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením zakotvuje povinnost států zvyšovat povědomí o právech všech lidí s postižením (včetně dětí) ještě konkrétněji. V souladu s ním jsou státy zavázány “zvyšovat povědomí v celé společnosti, i na úrovni rodiny, o situaci osob se zdravotním postižením, a podporovat respektování práv a důstojnosti osob se zdravotním postižením”, jakož i podporovat “výchovu k respektování práv osob se zdravotním postižením na všech úrovních vzdělávací soustavy, zejména výchovu všech dětí, od jejich útlého věku.”
Existence stížnostních mechanismů
Jakmile je jednou vytvořeno povědomí o lidských právech, je dalším krokem zajistit, že existují účinné, nezávislé stížnostní mechanism, a že tyto jsou přístupné v návaznosti na tvrzení porušení práva. Potřeba účinných prostředků nápravy porušení lidských práv je dlouhodobě ukotvený princip na úrovni mezinárodních úpravy lidských práv, a je uznán jak ve Všeobecné deklaraci lidských práv (článku 8), tak v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (článku 2.3).
Odborníci pracujícími s dětmi nesou odpovědnost za zajištění toho, že takové mechanismy budou v oblasti jejich práce vytvořeny a že dojde k propojení různých stížnostních mechanismů za účelem eliminace jejich vzájemného překrývání, jakož i za zajištění toho, že stížnosti budou řešeny celostně. Pro odborníky je velmi důležitý být vzdělaný o relevantních stížnostních mechanismech existujících v jejich oblasti, a mít pracovní znalost o alternativních stížnostních mechanismech, které mohou být využity v případě, že lokální nebo tematické stížnostní postupy nedosáhnou pro dítě účinného výsledku.
Například tam, kde vnitřní stížnostní procesy týkající se zdravotnického nebo vzdělávacího systému nevedou k pozitivnímu výsledku pro dítě, odborníci pracující s dětmi a jejich rodinami musí být schopni tyto nasměrovat k jiným mechanismům, jimiž mohou namítat porušení jejich základních práv v daném případě, a to včetně nápravy poskytované národními institucemi ochrany lidských práv, orgány rovného zacházení a kancelářemi ombudsmana. Těmto monitorovacích institucím jsou dostupné praktické pokyny, jak své stížnostní postupy učinit přístupné dětem – včetně dětí s mentálním postižením, jako je tato studie UNICEF , publikovaná v roce 2012. V této zpráva UNICEF vyzdvihl některé příklady dobré praxe, jako jsou Úřad provinciální ochrany dětí a mladistvých v Ontariu, Kanadě, který každý měsíc koná návštěvy zvláštních škol pro děti s těžkým mentálním postižením, aby si vyslechl jejich zkušenosti s přístupem ke službám.
Tam, kde stížnostní procesy nevedou k účinnému výsledku pro dítě, by měly následovat právním prostředky nápravy před národními soudy. Jakmile dojde k vyčerpání domácích opravných prostředků, mohou být využity regionální a mezinárodní lidskoprávní mechanismy, včetně předání případu k Evropskému soudu pro lidská práva, nebo podání individuální stížnosti k některému z orgánů OSN, zřízenému na podkladě lidskoprávních úmluv, jako je Výbor pro práva dítěte nebo Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. Více informací o tom, jakým způsobem připravit individuální stížnost k těmto orgánům je dostupných zde.
Povědomí o stížnostních mechanismech a schopnost přístupu k nim
Jakmile byly stížnostní mechanismy jednou vytvořeny, odborníci pracující s dětmi a rodinami musí nést odpovědnost za zvyšování povědomí o jejich existence a být proškoleni v tom, jakým způsobem podpořit dítě a rodinu při přístupu k nim v případě, že dítě nebo jeho Rodina potřebují brojit proti porušení lidských práv. Jelikož všechny stížnostní mechanismy by měly být přístupné, úkolem odborníků je usnadnit tento přístup dětem a jejich rodinám, a to různými způsoby – včetně vyvinutí úsilí k tomu, aby informace o stížnostních postupech byly poskytnuty způsobem dítěti přístupným, a pomoci dítěti s jeho účastí v průběhu celého stížnostního procesu.
Význam pro děti s mentálním postižením
Předně zde existuje potřeba vytvořit stížnostní mechanismy, které by byly vstřícné k dětem a zároveň citlivé k postižení, a zvyšovat povědomí o jejich existenci, jakož i o tom, jakým způsobem je využívat. Dále může být pro třetí osoby, včetně odborníků, rovněž významné, a to s ohledem na zvláštní překážky, kterým tyto děti čelí, a komplexní a různé způsoby komunikace, které mohou využívat, aby měly možnost iniciovat stížnost jménem dítěte v případě, že odhalí případná porušení lidských práv. Toto je obzvláště důležité tam, kde se děti nebo jejich rodiny obávají odplaty, nebo z rozličných důvodů nemají přístup k nezávislým stížnostním mechanismům (včetně geografické izolace, nedostatečného povědomí o právech a nárocích apod.).
Jedním z dobrých příkladů nástroje pro podávání stížností dítětem nebo jménem dítěte s mentálním postižením je webová aplikace ‘Protect Brazil’. Tato aplikace může být stažena do chytrých telefonů nebo tabletů a na základě místa, kde se uživatel pohybuje, tomuto poskytuje kontaktní informace na policejní stanice, ochranné výbory a další organizace, které bojují proti násilí na dětech ve významných městech Brazílie. Aplikace prostřednictvím jednoduchých obrazových pomůcek předává informace o různých formách násilí proti dětem a s určitým přizpůsobením by mohla být využívána v různých městech a být ještě přístupnější pro děti s mentálním postižením.
Odborníci v neposlední řadě nesou odpovědnost za to, že vytvoří vzdělávání, a že se budou vzdělávat v používání informací o lidských právech a stížnostních mechanismech, které budou vstřícné k dětem a citlivé k postižení, a že zajistí široké šíření těchto informací. Je důležité zajistit, že takové informace budou dostupné i na takových místech, kde by děti mohly být izolované nebo ve zranitelné situaci, včetně detence nebo segregované ústavní péče.
Zvláštní dovednosti
Odborníci by měli rozvíjet své schopnosti rozpoznat případná porušení lidských práv, která se týkají dětí s mentálním postižením; naučit se, jak vytvořit a vyhledat easy-to-read, vizuální informace o lidských právech a stížnostních procesech pro děti s postižením, rozvíjet rozličné komunikační strategie a vyvíjet úsilí k tomu, aby se dostali k izolovaným dětem, které mohou být z hlediska porušení lidských práv zranitelné. Některé příklady dobré praxe při rozvíjení těchto dovedlnosti můžete nalézt zde, a zahrnují informace o lidských právech vstřícné k dětem, vytvořené Úřadem komisaře pro práva dítěte v Severním Irsku. Aktivity, jako jsou ty v České republice, zaměřující se na osoby, které vykonávají dohled nad školskými zařízeními pro děti, a které zahrnují zvyšování povědomí o existujících stížnostních mechanismech a jejich využívání, jsou rovněž dobrým příkladem dovedností, které mohou být rozvíjeny za účelem zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti.