Přístupnost
Pojem ‘přístupnosti’ je běžně používán v každodenním jazyce – např. jako pojem ‘přístupných toalet’. Časti je spojován s fyzickým prostředím, které je přístupné pro lidi s fyzickým postižením. Tento pojem je však svým obsahem širší a vztahuje se rovněž na další oblasti života. Týká se např. vybavení a informačních a komunikačních technologií, písemných materiálů (které nebudou přístupné nevidomým lidem v případě, že budou pouze tištěné, nebo lidem s mentálním postižením, pokud budou napsané ve složitém jazyce) a komunikace (která např. nemusí být přístupná lidem neslyšícím, pokud bude vedena v mluvené řeči).
Základ v lidskoprávních standardech
(a) Příslušná ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Přístupnost je obecný princip, na kterém je postavena Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Je upraven v článku 3.
Právo na přístupnost je navíc přiznáno, v úmluvě o lidských právech dokonce poprvé, i v článku 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD). Tento obsáhlý článek je uvozen těmito slovy:
“s cílem umožnit osobám se zdravotním postižením žít nezávisle a plně se zapojit do všech oblastí života společnosti, přijmou státy, příslušná opatření k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením, na rovnoprávném základě s ostatními, k hmotným životním podmínkám, dopravě, informacím a komunikaci, včetně informačních a komunikačních technologií a systémů, a k dalším zařízením a službám dostupným nebo poskytovaným veřejnosti, a to v městských i venkovských oblastech”.
Pokyny k tomuto inovativnímu článku jsou upraveny v Obecném komentáři č. 2 (2014) Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením.
(b) Obecný komentář č. 2
V souladu s odstavcem 13 tohoto dokumentu,
“Přístupnost by měla být zajištěna pro všechny lidi s postižením, a to bez ohledu na typ postižení a bez jakéhokoli rozlišování, ať už na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání,…, nebo věku” a měla “by brát zvláštní zřetel právě k hlediskům pohlaví a věku u lidí s postižením”.
Obecný komentář č. 2 staví na jisto, že se uplatní rozdílný přístup v otázce přístupnosti k existujícím statkům a infrastruktuře a přístupnosti ke statkům a infrastruktuře nově vytvářeným. Podle odstavce 14:
“Překážky v přístupu k existujícím předmětům, zařízením, statkům a službám, nabízeným veřejně, musí být postupně odstraněny systematickým a, co je důležitější, soustavně monitorovaným způsobem, jehož cílem bude dosáhnout plné přístupnosti.”
Naopak u nově vytvářených předmětů, zařízení, statků a služeb musí být jejich přístupnost zajištěna od počátku.
Povinnost zajistit přístupnost je překrývá se závazkem nediskriminovat. Nedostatek přístupnosti může v některých případech, ne však vždy, založit diskriminaci v rozporu s článkem 5 CRPD.
Rovněž existuje tendence spojovat ‘přiměřené úpravy’ a ‘přístupnost’. Tyto závazky jsou však ve skutečnosti svou povahou rozdílné. Přiměřené úpravy představují povinnost přizpůsobení za účelem odstranění znevýhodnění, kterému je vystaven konkrétní člověk, zatímco přístupnost je povinnost zajistit, že komunikace, informace, vystavěné prostředí apod. jsou vytvořeny takovým způsobem, aby byly obecně přístupné lidem s postižením.
Význam pro děti s mentálním postižením v soudních nebo správních řízeních
Přístupnost má zřetelnější význam pro lidi s mentálním postižením (včetně dětí a mladých lidí), než pro lidi s psychickou poruchou. Zvlášť relevantní je přitom ve vztahu k informacím a komunikaci – obě jsou totiž nesmírně významnými otázkami v kontextu soudních nebo správních systémů. Následující výňatek z Obecného komentáře č. 2 uznává, že:
“Bez přístupu k informacím a komunikaci, požívání svobody myšlení a projevu a mnoha dalších základních práv a svobod mohou být lidé s postižením vážným způsobem opomenuti a omezeni. Článek 9 odstavec 2 (f) až (g) Úmluvy proto stanoví, že smluvní státy by měly podporovat asistenty a zprostředkovatele,…, další odpovídající formy asistence a podpory pro osoby s postižením za účelem zajištění jejich přístupu k informacím, a podporovat přístup lidí s postižením k novým informacím a komunikačním technologiím a systémům, včetně internet, prostřednictvím zakotvení povinných standard přístupnosti. Informace a komunikace by měly být přístupné v easy-to-read formátech a augmentativních a alternativních podobách a metodách pro lidi s postižením, kteří tyto formáty, podoby a metody využívají (odst. 21).”
“Nemůže existovat účinný přístup ke spravedlnosti, pokud … služby, informace a komunikace, které poskytují, nejsou přístupné osobám s postižením (článek 13). Bezpečné domy, podpůrné služby a postupy musí být přístupné, aby poskytovaly účinnou a smysluplnou ochranu proti násilí, zneužití, nebo vykořisťování lidí s postižením, zvláště žen a dětí.” (článek 16)
Dovednosti
Přístupné informace a komunikace pro děti s mentálním postižením vyžadují poskytnutí informací v easy-read formátech a užití pomůcek – jako jsou obrázky nebo modely. Organizace soudnictví a správního řízení by měla v této souvislosti plánovat předem a zajistit, že příslušné materiály budou dostupné, takže je odpovědné osoby budou moci ihned využívat.
Odborníci pracující v soudních nebo správních systémech, u nichž lze očekávat, že budou muset komunikovat s dítěte s mentálním postižením, nebo tomuto dítěti sdělit informace, navíc musí být dobře obeznámeni s pomocnými zařízeními a alternativními formáty a vědět, jak a kdy je využít. To vyžaduje výcvik.