Access to Justice for Children

Právě si prohlížíte webové stránky v Čeština, Pokud byste si nicméně přáli zvolit jiný jazyk, vyberte si, prosím, z rozbalovací nabídky.

Přístup ke spravedlnosti

‘Přístup ke spravedlnosti’ jako akademické téma je typicky spojován s prací Cappallettiho v 70. a 80. letech 20. století. Ve článku napsaném ve spoluautorství s Garthem, napsal, že:

“Slova ‘přístup ke spravedlnosti’ není nesporně lehké definovat, ale že slouží k zaměření se na dva základní účely právního systému…. Předně na to, že systém musí být přístupný všem na rovnoprávném základě; poté na to, že musí vest k výsledkům, které jsou z individuálního i společenského pohledu spravedlivá”.

V kontextu lidských práv je právo na přístup ke spravedlnosti obecně chápáno jako oprávnění přístupu k mechanismům, které poskytují nápravu porušení práv jednotlivce – mechanismům, které jsou spravedlivé a vedou k přiměřené nápravě. Proto je právo na přístup ke spravedlnosti právem zmocňujícím ve smyslu toho, že umožňuje brojit proti odepření jiných práv. Lze citovat Lorda, Guernseye, Balfa, Karra a Flowerse (2009), odst. 12.1

“Možnost přístupu ke spravedlnosti má kritický význam pro realizaci všech ostatních lidských práv”.

Podobně, ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva konstatoval, že:

“Možnost domáhat se práva je klíčová pro to, aby se z lidských práv stala realita. Přístup ke spravedlnosti není jenom právo samo o sobě, ale rovněž právo, v jehož důsledku jsou jednotlivci nadáni zmocněním i pravomocí v tom smyslu, že mohou vymáhat svá práva a domoci se nápravy. V tomto ohledu převádí základní práva z teorie do praxe.”

Slovy Michaela Mansfielda QC, citovaného v the Guardian v roce 2011:

“Přístup ke spravedlnosti je mnohem širší koncept než přístup k soudům a vedení soudního sporu… Zahrnuje v sobě uznání toho, že každý je nadán zákonnou ochranou a že práva nemají vůbec žádný smysl, pokud nemohou být vynucena. Je o ochraně obyčejných a zranitelných lidí a řešení jejich problémů.”