Přístup ke spravedlnosti
‘Přístup ke spravedlnosti’ jako akademické téma je typicky spojován s prací Cappallettiho v 70. a 80. letech 20. století. Ve článku napsaném ve spoluautorství s Garthem, napsal, že:
“Slova ‘přístup ke spravedlnosti’ není nesporně lehké definovat, ale že slouží k zaměření se na dva základní účely právního systému…. Předně na to, že systém musí být přístupný všem na rovnoprávném základě; poté na to, že musí vest k výsledkům, které jsou z individuálního i společenského pohledu spravedlivá”.
V kontextu lidských práv je právo na přístup ke spravedlnosti obecně chápáno jako oprávnění přístupu k mechanismům, které poskytují nápravu porušení práv jednotlivce – mechanismům, které jsou spravedlivé a vedou k přiměřené nápravě. Proto je právo na přístup ke spravedlnosti právem zmocňujícím ve smyslu toho, že umožňuje brojit proti odepření jiných práv. Lze citovat Lorda, Guernseye, Balfa, Karra a Flowerse (2009), odst. 12.1
“Možnost přístupu ke spravedlnosti má kritický význam pro realizaci všech ostatních lidských práv”.
Podobně, ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva konstatoval, že:
“Možnost domáhat se práva je klíčová pro to, aby se z lidských práv stala realita. Přístup ke spravedlnosti není jenom právo samo o sobě, ale rovněž právo, v jehož důsledku jsou jednotlivci nadáni zmocněním i pravomocí v tom smyslu, že mohou vymáhat svá práva a domoci se nápravy. V tomto ohledu převádí základní práva z teorie do praxe.”
Slovy Michaela Mansfielda QC, citovaného v the Guardian v roce 2011:
“Přístup ke spravedlnosti je mnohem širší koncept než přístup k soudům a vedení soudního sporu… Zahrnuje v sobě uznání toho, že každý je nadán zákonnou ochranou a že práva nemají vůbec žádný smysl, pokud nemohou být vynucena. Je o ochraně obyčejných a zranitelných lidí a řešení jejich problémů.”
Základ v lidskoprávních standardech
Pojem ‘přístup ke spravedlnosti’ není z těch, které by se objevily v raných úmluvách přijatých na půdě OSN a Rady Evropy. Je to koncept, který má své kořeny v právu na rovnost před
zákonem, (garantovaném např. v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966). Vychází z úžeji formulovaných závazků v lidskoprávních deklaracích a úmluvách, zaručujících právo na spravedlivé a veřejné jednání (např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 14(1); Evropská úmluva o ochraně lidských práv, článek 6; a Listina základních práv Evropské unie, článek 47); právo na účinný prostředek nápravy (např. Všeobecná deklarace lidských práv, článek 8; Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 2(3); Evropská úmluva o ochraně lidských práv, článek 13; a Listina základních práv Evropské unie, článek 47); a zvláštní záruky a podporná opatření v kontextu trestní justice (např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 14(2)-(7); Evropská úmluva o ochraně lidských práv, článek 6(2) a (3); a Listina základních práv Evropské unie, články 49 a 50).
Pojem ‘přístup ke spravedlnosti’ se výslovně neobjevilo v dokumentech OSN nebo evropských dokumentech, a to až do přijetí Listiny základních práv Evropské unie v roce 2000. Článek 47 Listiny obsahuje, vedle práva na spravedlivé a veřejné jednání a práva na účinný prostředek nápravy, následující formulaci:
“Každý má možnost nechat si poradit, dát se obhajovat či zastupovat. Právní pomoc je přiznána těm, kdo nedisponují dostatečnými finančními prostředky, pokud je tato pomoc nezbytná pro zajištění účinného dosažení spravedlnosti.”
Od té doby se přístup ke spravedlnosti dále vyprofiloval. V Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006 se objevuje jako nadpis článku 13. Tento článek zakotvuje široké pojetí přístupu ke spravedlnosti a zaslouží si být citován v plném znění. V souladu s ním
“(1) Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními, mimo jiné i prostřednictvím procedurálních a věku odpovídajících úprav, s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých a nepřímých účastníků a svědků při všech soudních řízeních, a to i ve fázi vyšetřování a předběžného řízení.
(2) S cílem napomoci zajištění účinného přístupu osob se zdravotním postižením ke spravedlnosti, budou státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, podporovat odpovídající proškolení osob, které pracují v oblasti justiční správy, včetně pracovníků policie a vězeňské služby.”
Úmluva OSN o právech dítěte obsahuje detailní ustanovení vztahující se k právům dítěte v trestním řízení (článek 40). Navíc uznává, že dítě schopné formulovat své názory, by mělo mít možnost je vyjádřit, a to včetně v kontextu soudních a správních řízení, která se dítěte dotýkají (článek 12). Tento důraz na účast se opakuje i ve specifickém kontextu oddělování dítěte od jeho rodičů jako požadavek zakotvený v článku 9(2) spočívající v tom, že v jakémkoli relevantním řízení se “všem dotčeným stranám poskytuje možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje stanoviska”
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a Úmluva OSN o právech dítěte představují klíčová východiska pro mezinárodní standardy v oblasti přístupu ke spravedlnosti pro děti s mentálním postižením. Poskytují rovněž důležité vodítko pro evropské a národní standardy. Jejich význam nicméně nemůže být plně pochopen bez odkazu na to, jak byly interpretovány (např. v obecných komentářích nebo závěrečných doporučeních Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením nebo Výboru OSN pro práva dítěte). Navíc v rámci Evropy jsou standardy vztahující se k přístupu ke spravedlnosti zakotveny rovněž v dokumentech Rady Evropy a Evropské unie a jejich pokynech. Zvlášť vlivná vodítka Rady Evropy k přístupu ke spravedlnosti ve vztahu k dětem jsou obsažena v Pokynech o justice vstřícné k dětem. Mezinárodní a evropské lidskoprávní standardy (a na ně navazující pokyny) týkající se dětí s mentálním postižením byly detailně zkoumány ve [[zprávě z aktivity 2 tohoto projektu[2]]] stejně jako v mnoha dalších zdrojích, na něž se odkazujeme v bibliografii.
[2] Insert internal link to the reference to the Workstream 2 report in the bibliography or to the Workstream 2 report itself.
Děti s mentálním postižením v soudních nebo správních řízeních
Děti stejně jako dospělí lidé, kteří mají postižení, čelí v otázce přístupu ke spravedlnosti překážkám. Ve vztahu k dětem s mentálním postižením jsou tyto překážky často umocněny. Jejich zkušenosti a povaha těchto překážek jsou detailně popsány ve zprávě z activity tohoto projektu – zabývající se, jakým způsobem reálná situace v 10 zemích EU dostává příslušným mezinárodním a evropským standardům.