Rozvíjení pozitivních a bezpředsudečných postojů k dětem s mentálním postižením

Přístupu ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními nebude nikdy dosaženo., pokud odborníci pracující v dané oblasti budou ovládáni předsudečnými postoji k dětem s mentálním postižením. Negativní postoje podněcují pochybnosti o důvodnosti dětských stížností a oznámení o zacházení s nimi; o jejich rozumové způsobilosti a schopnosti účastnit se právních řízení a o jejich spolehlivosti a důvěryhodnosti jako svědků. Negativní postoje mohou rovněž vest k tomu, že odborníci vše rychle uzavřou odpovědí ‘ne’, a to aniž by se zabývali všemi cestami, které by jim umožnily říct ‘ano’.

Kritickým výchozím bodem je tak důvěra v potenciál dětí s mentálním postižením. Jak uvádí Anglická královská prokuratura (England’s Crown Prosecution Service) (CPS):

“Spolehlivost a důvěryhodnost (svědků) může být ovlivněna způsobem, jakým je s obětí/svědkem zacházeno. Pokud jsou lidé s mentálním postižením nebo duševní poruchou braní vážně a je jim nasloucháno, mohou cítit větší sebedůvěru a méně úzkosti, a z tohoto důvodu i vydat ze sebe před soudem to nejlepší.”

Zbavení se negativních a předsudečných postojů vyžaduje proaktivní kroky, stejně jako kultivování postojů za účelem zvýšení motivace přijmout pozitivní praxi. Například Nástroj na ochranu dítěte a člověka s postižením, vytvořený organizací WithScotland a pracovní skupinou na ochranu dětí a osob s postižením při skotské vládě zahrnuje následující “porážeč mýtů”, jehož cílem je bojovat proti obecným mylným představám a postojům, týkajícím se rizika zneužití dítěte s postižením a jejich schopnosti účastnit se právních řízení.

Asociace “Puls” v Perniku v Bulharsku, nezisková organizace pracující s ohroženými dětmi a oběťmi domácího násilí a obchodování s lidmi, vytvořila vzdělávání zaměřené na změnu postojových předsudků ve vztahu k dětem s mentálním a duševním postižením a dětským obětem trestných činů. Vzdělávání je realizováno multidisciplinárními týmy, tvořeními policejními příslušníky, sociálními pracovníky, učiteli a pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Rozvíjí dovednosti pro odhalení případů domácího násilí u dětí, jakož i schopnost rozlišit oběť a agresora. Jeho cílem je zvýšit příležitosti přístupu ke spravedlnosti prostřednictvím zvyšování povědomí o potřebách dětí a jejich právech.

Je pravděpodobné, že pro odborníky zapojené do ochrany a prosazování práv dětí s mentálním postižením bude přínosná účast ve vzdělávání zaměřeném na rovnost v kontextu postižení. Volba a práva, britské Centrum pro nezávislé bydlení, uvádí následující rozlišení mezi vzděláváním zaměřeném na rovnost v kontextu postižení a vzděláváním zaměřeném na zvyšování povědomí v oblasti postižení:

“Vzdělávání zaměřené na zvyšování povědomí v oblasti postižení se obecně zaměřuje na individuální znevýhodnění nebo situaci a bude často využívat simulovaných příkladů (např. usazovat lidi bez postižení na vozíček nebo jim zavazovat oči páskou, aby neviděli) s cílem pomoci jim představit si, jaké to může být mít určitý typ postižení. Lektor může hovořit o medicínských detailech, které se k určitému stavu mohou vázat, a zahrnout i takové prvky jako je přiřazení nálepky a jazyk. Toto vzdělávání může být zajištěno i osobou bez osobní zkušenosti s postižením. Vzdělávání zaměřené na rovnost v kontextu postižení se věnuje stavu postižení z pohledu společenských bariér a postojů, zdůrazňujíc význam organizace při odstraňování těchto bariér a změně postojů. Vzdělávání může zahrnovat prvek ‘zvyšování povědomí’ – např. péči o klienta, přiřazení nálepky a užití přiměřeného jazyka – ale je nepravděpodobné, že jeho součástí budou simulační cvičení, možná vyjma případů, kdy by sloužily jako prostředek pro ilustrování zvláštních překážek.

Vzdělávání bude vždy zajišťováno osobou s osobní zkušeností s postižením.”